Pondělí 8. březen 2021
Svátek má Gabriela

Ústecký kraj - Jakub Bouda, přezdívaný Rum, se před lety rozhodl přestěhovat se z Mostu k Lipenské přehradě. Dřívější fejetonista Mosteckého deníku, spisovatel, hudebník. Možná si někdo vzpomene na jeho hudební projekt Topunky. Od punkové muziky se nyní posunul k lidovější tvorbě. A vydal desku Gandžáro.

Takže, co tě přivedlo k tomu, že sice obhroublým hlasem, ale přesto už bez jiné známky punku, jsi se dal na tenhle hudební styl?

To je tak. Punk je vysoce okrajová muzika. Tohle cédéčko ale není tak o muzice, jako o textech. Myslím si, že texty jsou psané pro širokou vrstvu lidí, a byla by škoda, kdyby se jim vyhnuli jen proto, že je to punk.

A co to vůbec je? Zní to trochu jako country.

Trochu. Je to takovej mix folku, country a český lidový. Zkrátka něco, co si může každej, kdo umí tři akordy, zahrát. Třeba já. Jinak možností tedy bylo samozřejmě víc, ale na hip hop už jsem trochu starej. Asi teda. Takže jsem se rozhodl pro tohle, protože písničkářství tu má dlouhou tradici. A tak vznikly punkově drzý texty na Krylův způsob. Nicméně pozorný posluchač najde i stopy Pavla Dobeše či Záviše. Hodně mě inspiroval Pokáč. Škatulka na to asi není, ale pojmenoval jsem si to acoustic punk.

Kde předpokládáš, že si to lidi pustí? Někde u ohně?

Tak podle mých informací si to lidi pouští nejvíc v autě. Klidně může i hořet. Ale je to vhodný i na chatu :-D Třeba kolega z práce (jmenovat ho nebudu, víš, jaká je doba), dělal na silvestra v garáži poslech pro deset lidí. Už je to skoro masová věc :-D

Některé ty písničky jsou skoro jako protestsongy. Třeba takovej Andrej. To by mohla spousta lidí ocenit, ne?

Já doufám. Konkrétně Andrej, to je jasná krylovka, jde v jednoduché melodii tvrdě k jádru věci. Taky je na Spotify nejposlouchanější skladbou z alba. Ale hlavně mi šlo o to, aby lidem došel ten obsah. A když to nikdo nechce říct nahlas, tak já to klidně na plnou hubu zazpívám.

Na druhou stranu tam procentuálně zase tolik protestsongů není. Dokonce jsou tam i nějaké písně o lásce. A o bezdomovcích. A o menstruaci. Žádná tabu. Jako u psychologa. Nic mě nezastaví.

29 kusů na jednom albu, to je slušná porce. Znamená to, že tu byl přebytek nápadů, který jsi potřeboval ze sebe dostat?

Ani ne. Když ti řeknu, že Andrej je čtyři roky stará věc (není to smutný, že je to pořád aktuální?), nebudeš tomu věřit. Já měl připravených asi 14 písniček. Než přišla korona, stihli jsme jich s Romanem Sigmundem nahrát 7. Pak se to začalo komplikovat. Roman řešil pozastavený byznys a já hledal kytaristu. A mezitím mi přibejvaly písničky. Až jich bylo 29. A jelikož některé jsou jen takové dvouminutové štěky, řekl jsem si, když se to na tu placku vejde, tak proč ne.

Jak se k té muzice dostat? Album je k přehrání na Spotify, ještě někde si ho můžu třeba stáhnout?

Je to všude. Ale jako fakt všude. Od Supraphonu, přes Spotify, Deezer, Google music. K poslechu je skoro všude zdarma, ke stažení v MP3 za 69 a ve FLAC za 89 kaček.

Jaké máš vlastně hudební ambice?

Vpravdě žádné. Já to dělám, protože mě to baví. Skladatel nejsem, hudebně to žádnou hodnotu nemá, zpívat taky neumim, takže těžko budu okupovat rádia a vyprodávat stadiony. Navíc se ani nechystám koncertovat, pokud zrovna nebudu na pívu v nějakém na černo otevřeném kiosku. A protože jsem lempl, a na nic jsem se nenaučil hrát pořádně, tak bych ještě musel sebou tahat kapelu. A ještě k tomu nejsem ani vočkovanej.

Řekni mi, kdo dělal hudbu a kde jste nahrávali?

Výborně, zákeřnosti. To miluju :-D Asi tak. Já, když napíšu text, tak si k němu časem namodeluju nějakou melodii a tu se poté snažím zahrát tak, aby z toho další muzikant pochopil, co tím básník myslel. Třeba Mirek Säckl (kytarista Topunky), nic nevymejšlí, nahraje to tak, jak to nabrnkám já, akorát tedy pořádně a čistě. To Roman Sigmund, ten na to jde od lesa a hraje si. Někdy tak moc, až jsem musel u tří songů připsat autorství jemu. Ale za mě je to dobře. Je to pestřejší.

A taky jsem si spoustu nápadů vypůjčil. Třeba nápěv refrénu pilotní písně z Ledového království, motiv z Carmen, hudební linku (ale i text) z reklamy na vložky, nebo z nesmrtelného sovětského songu Rázcvitály jabloni i grůši. No ale kdo nekrade, že jo. Všeci kradnú. Iba Andy čerpá.

Nahrávání, to byla samostatná kapitola. Využil jsem Pure Sound studio, které vlastní můj dobrý kamarád Pavel Stránský (houslista Topunky). Jednak je tam taková domácí atmosféra, třeba když si zvukař odskočí dodělat podlahu, zatímco zpěvák se zmítá na pokraji indispozice, jednak Pavel nahrál veškeré housle, basu (tu ne všechnu, o tři kousky se postaral další exčlen Topunek Tchenda Čerich), bicí a flétnu. Kdo to má? Probíhalo to na čtyřikrát a trvalo to rok. S výsledkem jsem spokojený a další CD budu točit zase tam.

Píšeš knížky (rozhovor o té poslední tady), skládáš texty. To vypadá, že se ti mozek nezastaví. Určitě už máš v hlavě něco dalšího.

Tolik, tolik věcí. A tak málo času. Až se Dan Landa dostane na Hrad, určitě ho požádám, aby mě uvolnil z pracovního procesu, abych mohl „umění“ věnovat veškerý čas. Do té doby musím vydržet. Ale teď vážně. Nápady jsou. Ale mám před sebou ještě tři díly Aforkalypsy, na druhé CD mi chybí tak 8 písniček, navíc teď ve volných chvílích naposlouchávám a kontroluji připravované audioknihy, takže času není nazbyt. Ale určitě vyjde třetí kniha povídek, plánuji psychopatické drama, severskou detektivku a Ve stínu gangu má otevřenej konec, takže výhledově je práce dost.

Aktuálně

Lidé

Co se chystá

Tipy na výlet

Zajímavosti

© 2012 - 2018 | Eděčínsko.cz | Linelab.cz TOPlist

Webové stránky skupiny používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací