ČR – Zatímco generace našich rodičů mířila před cestou do směnárny a po návratu přepočítávala zbylé drobné, dnešní cestovatelé čelí jiné výzvě. Skrytým poplatkům, nevýhodným kurzům a technologicky „vychytralým“ terminálům či bankomatům. V digitálním věku už zdaleka nejde jen o to, kde směnit peníze, ale hlavně jakým způsobem platit, aby dovolená nebyla zbytečně drahá.
Platby v zahraničí dnes umožňuje celá škála nástrojů – hotovost, platební karty, víceměnové účty nebo mobilní aplikace typu Revolut a Wise. Každý z nich má své výhody, ale i rizika. Klíčem k finanční efektivitě je minimalizovat počet prostředníků, kteří se na každé transakci „přiživí“. Čím méně jich je, tím výhodnější kurz i nižší poplatky.
Bezhotovostní platby bývají v praxi nejefektivnější – za podmínky, že se používají správně. Nejčastější chyba nastává ve chvíli, kdy terminál nebo bankomat nabídne zúčtování v českých korunách. Jde o tzv. dynamickou měnovou konverzi (DCC). Při DCC nastavuje kurz provozovatel terminálu – nikoliv vaše banka nebo karetní asociace. Výsledný kurz bývá často o 5 až 10 procent horší. Ekonomicky vzato tak DCC není služba, ale draze zaplacený omyl. Nejlepší volba? Vždy platit v měně dané země.
Fintech služby jako Revolut nebo Wise nabízejí víceměnové účty, které umožňují držet peníze v různých měnách a směňovat je předem, často za mezibankovní kurz. Při platbách pak dochází k přímému čerpání dané měny – bez další konverze, bez poplatků a bez stresu z kolísavého kurzu. Výhodou je i možnost sledovat vývoj kurzu v reálném čase a směnit v momentě, kdy je to výhodné. Oproti tradičním bankám může rozdíl činit i několik procent. Z pohledu nákladovosti se tyto služby stále více přibližují ideálu efektivní transakce.
Navzdory digitalizaci má hotovost stále své místo – trhy, kavárny, MHD či drobní obchodníci často jinou možnost neumožňují. I zde ale platí: klíčem je připravenost. Směna by měla proběhnout ještě v Česku, s předstihem, ideálně u důvěryhodné směnárny. Sledování kurzu několik týdnů dopředu se zpravidla vyplácí. Naopak letištní směnárny, hotelové recepce či stánky v turistických oblastech často nabízejí vysoce nevýhodné podmínky.
Výběry z bankomatu mohou být rychlé, ale často ne zcela transparentní. Poplatek si může účtovat nejen domovská banka, ale i samotný provozovatel bankomatu – i v případě, že výběr je deklarován jako „zdarma“. Navíc se opět objevuje nabídka zúčtování v CZK, která je potřeba odmítnout bez zaváhání. Banky přistupují k výběrům v zahraničí různě: některé nabízejí solidní kurz, ale účtují si poplatek za každý výběr. Jiné výběry neúčtují, ale kompenzují si to horším kurzem.
A na závěr jedna drobná poznámka, možná spíše behaviorální než finanční. Lidé mají tendenci utrácet méně, když platí hotovostí. Pocit „reálných“ peněz v ruce vede k větší rozvaze. Pár bankovek v peněžence tak může kromě praktické funkce sehrát i roli finanční brzdy – a zabránit zbytečným impulzivním nákupům.
