Most – Když se před pár dny v konkurenci zástupců jednadvaceti škol z celé republiky stala Barbora Oličová vítězkou soutěže Zlatá kukla, spustila se lavina gratulací. Drobná dívka v upnutých vínových šatech a rtěnkou ve stejném odstínu hrdě nesla vytouženou zlatou trofej, kterou získala v soutěži ve svařování. Klame vzezřením, mistry z dílny však její úspěch nijak nepřekvapil.
„Tvrdě jsem pracovala, abych úspěchu dosáhla, moc jsem po tom toužila. A když zaznělo moje jméno, začala jsem brečet,“ přiznala Barbora Oličová, že ji úspěch dojal a i to, že před soutěží byla neskutečně nervózní, což práci při svařování samozřejmě komplikuje. Vzápětí dodala, že bez podpory mistrů odborného výcviku při přípravě na soutěž, by takového úspěchu nedosáhla.
Mimochodem nebyla jedinou soutěžící zástupkyní něžného pohlaví. „Bylo nás tentokrát sedm dívek,“ podotkla studentka Střední školy technické ve Velebudicích. V oboru zámečníka přímo ve Velebudicích jsou nyní dvě studentky. „Kdysi jsme měli celé dívčí třídy i v oborech elektrikářů či strojních mechaniků. Pak úplně vymizely a nyní stavy děvčat opět začínají stoupat,“ uvedl ředitel školy Karel Vokáč. I tak však bývají kluci překvapení, když v takovémto oboru na dívku narazí. „Nechtěla jsem sedět v kanceláři. Koukala jsem po něčem, co bude užitečné pro více lidí. Teď po vyučení si chci dodělat maturitu v oboru mechatronik,“ má jasno o budoucnosti Barbora Oličová. Když po základní povinné docházce volila učební obor na technické škole, doma tím poněkud překvapila. „Mamka řekla, že to bude těžký, ale že to dám,“ vzpomíná na dobu před třemi roky.
Soutěže ve svařování se účastní hlavně hoši, letos svůj um poměřilo ale i sedm dívek. Foto: Jan Pimper
Škola jejím nástupem získala skvělou studentku, reprezentantku a možná i něco víc. „Barbora je přirozeně vůdčí typ. Umí si srovnat celou třídu, umí skvěle svařovat. Budu rád, když bude své zkušenosti ve svařovně předávat ostatním,“ okomentoval Barbořino přání na škole zůstat i po studiu jako mistr odborného výcviku. Sehnat totiž někoho takového je jako najít jehlu v kupce sena. „Když končil provoz na velkolomu ČSA, doufal jsem, že nalákám někoho z těch stovek propuštěných jako mistra odborného výcviku,“ poznamenává Karel Vokáč.
I po studiu zůstane ve škole po Barboře Oličové památka – během tří let z nejrůznějších zbytků, tedy vlastně odpadu, svařila tento model motocyklu. Foto: jip
A kdyby Barboru přece jen po studiu zlákalo více podnikání v oboru, památka ve škole po ní zůstane. A to nejen jako zápis mezi vítězi v historii soutěže, ale hlavně v podobě modelu motocyklu svařeného z nejrůznějších zbytků, co v dílně sehnala. „To je moje tříletá práce. Když jsem neměla co dělat a nudila se, prosila jsem mistry, aby mi dali něco, co by mě zabavilo,“ směje se při vyprávění. Kluci z oboru truhlář pro její dílo vytvořili podstavec a Barbora ještě pracuje na cedulce: „Je to zase něco jiného, jsem ráda, že si můžu vyzkoušet i práci se dřevem.“
Boduje se bezpečnost i čistota provedení
Zpátky k soutěži ve svařování. Jak vlastně taková soutěž probíhá? Nejprve čekají na soutěžící testy, jak z pravidel bezpečnosti, tak z teorie. „Je super dosáhnout v testech bezchybného výsledku, pak se můžete soustředit na samotné svařování. I při něm se hodně kouká nejen na čistotu provedení, ale právě i na dodržování pravidel bezpečnosti. Stane se, že si třeba někdo v průběhu práce, když si oklepává strusku, zapomene opět nasadit brýle. Věřte, že když vám to vlítne do oka, není to moc příjemné,“ podotýká Barbora Oličová a dodává, že za každou chybičku porotce strhávají body dolů. Ona dosáhla výsledku přes 150 bodů. „Hlavně díky ní jsme jako škola dosáhli i na celkové vítězství,“ podotýká zástupce ředitele pro odborný výcvik Jiří Vavřík.
Školy do soutěže vysílají několik zástupců, každý z nich totiž svařuje něčím jiným – někdo autogenem, další CO a další elektrodou. Barboře nejvíce vyhovuje svařování pomocí CO a i v něm soutěžila. „Teď jsem si dodělala osvědčení na svařování metodou TIG, což je také hezká práce. Velice čistá, ale pracná. Používá se například v pivovarnictví a všude v potravinářském průmyslu, kde se vyžaduje nerez,“ vysvětluje na závěr Barbora Oličová.
